Nedávno jsem napsal glosu o NE-známkování tělocviku ve školách. Důvod byl jasný. Častým úkazem jsou děti, které hodinu tělocviku prosedí s omluvenkou. Tělocvik je vnímán jako druhořadý předmět, který děti zbytečně stresuje a zatěžuje. Bohužel. Přitom účel těchto hodin by měl být zcela opačný. Měly by přinášet uvolnění, energii, volnost, pohyb, prostě vítanou změnu v rámci školního dne. Realita dneška je však jiná. Tělesná výchova je pro mnohé děti stres, pro jiné příležitost se „ulejt“, získat hodinu nicnedělání.
Přitom tak poškozují sami sebe…
Snažím se o změnu pohledu na tělovýchovu ve školství. Prioritou výuky by neměl být dosažený výkon nebo dokonalé provedení zadaného cviku, ale maximální možné zapojení žáků do sportovní aktivity. Výuka pohybových a sportovních dovedností je samozřejmostí, není to však priorita pro hodinu tělovýchovy ve škole. Prvořadým cílem by měl být pohyb všech žáků. Nikoliv pro sportovní výkon, ale pro pohyb samotný.
Sportovní aktivita je důležitá pro život a zdraví jedince, je součástí vzdělání. Proto by, stejně jako výtvarná a hudební výchova, neměla být ani tělesná výchova klasifikována. Z hlediska svého charakteru je proces výuky samotné stejně důležitý jako její výkon. Z tohoto úhlu pohledu se pak co největší zapojení žáku do procesu výuky pohybu (nebo umění) stává samotným cílem. Nadprůměrný výkon žáka by měl být posuzován nadstandardně v celkovém studijním procesu.
Tělesná, výtvarná a hudební výchova jsou předměty pro uvolnění a kompenzaci. Těla i ducha, sedu i studijního drilu. Jejich cílem je kreativita, volnost, tvořivost a uvolnění. Proto je nelze známkovat.
Hodnotit lze v těchto předmětech pouze: aktivní účast a zapojení, pracovní nasazení, disciplínu, kreativitu a nadšení. Jde zde o spontánnost a tvoření. V pohybu celého těla při sportu nebo například ruky při vedení štětce a prstů při vedení smyčce.
Tuto skutečnost pochopily mnohé velké firmy, například Google, ale i naše české Kiwi a vytvářejí pro své zaměstnance pestré a kreativní pracovního prostředí a možnosti uvolnění těla i ducha. My máme stejnou možnost přímo v učebních osnovách a zabíjíme ji klasifikováním.